Sakrapravda o tom jak to chodí

Pochopila jsem tohle nepopíšu
třemi čtyřmi krátkými větami

Slunce s ohnivým mundůrem
a s vajglem v ruce
chuligáni vyšlápli zem
bosýma nohama na opuce
tak se žije a tak se umírá
na pavlači krásnejch rtů

/a chuligán je Žanett
strašně relativní pojem
to se opijete do němoty
budoucích dní
a příjdou jiní horší než Ty
příjdou silní a slaboši
a pak tu máme půl století
mazec/

Vy pláčete proč? Proč pláčete
hvězd je na nebi přece dost
Pláčete! A já Vám v tom nezabráním
to mě žere!
Nemohu zastavit ten usedavý pláč
snáší se ve střípcích
pod ramena bezcitné noci
nemůžete spát
vedle křičí hladové dítě
to které dřímá v téhle době
a uvnitř Vaší pýchy
Pláčete? Neplačte!
Už ne!

/Žanett to není pláč to je vztek
ukazuju Vám jen sobeckou tvář věci
lidi si myslí že myslí
a nevědí že vo tomhle nic nevědí
že <> je Žanett jiná
že jsou strašný sobci
když plýtvají solným roztokem
ze svých očí
pro lidi kteří to tady nezvládli
a usnuli jim v náručí
ŽANETT kdyť to je strašný!
Až budu chcípat přijde sestřička
a přinese mi popelník
to bude smrt za fšechny prachy!
Tohle chci ne aby pro mě truchlili
nedejbože aby mě chtěli zpátky
copak se tady mám někde potácet
ulicema a strašit malý fagany
co nechtěj spát?? Děkuju pěkně
ale bejt celej život kantor
to je strašení na plnej úvazek
už tak dost velký no ne Žanett
to myslím vážně
sakra já toho nakecám
ale todle je pravda!
Je to sobecký! Fšichni sou sobci!
Sou neomalený a moc sobě i druhým ubližujou!
Žanett no ne? Prej hvězdy na rakev a k tomu půl království! To sou kecy!
Já chci svůj popelník
sestřičku v bílém
a Vás
to mi stačí a Žanett buďte tý lásky
a nechtějte mě zpátky
ulicema jsem se toulal už jako mladej
nedělejte mi to horší než to je
ano?/

To není návod jak žít
to je jen sakrapravda
jak to občas v tom životě chodí