...

Ještě na chvíli tě podržím v očích
a pak tě nechám odejít
s poslední skleničkou
bílého vína
(ani nevím, jak chutná,
ani kolikátá to dnes vlastně je)
protože k žití to už vážně není

Posledním metaforám v šílenství
utnu hlavy –
slzy se dnes už nekonají -
a v kocovině nedůstojné
(když piješ na žal,
je to, brácho, bída)
budu doufat
že nikdo nevidí
jak dvacetiletý Romeo
zoufale zvrací
na břehu Vltavy
a neváží si sám sebe

Ještě na chvíli tě podržím v očích
příteli
a pak už jen
noční tramvaj
v kapse dvě básničky na pivním tácku
v hlavě zákaz sebelítosti a vzpomínání
a zklamání
pro teď i napořád.
Třístá (nebo sedmistá – těžko už říct) poslední kapka
zaplavila vesmír
Jdi už
Já jdu taky