Zrada

"Na světě dějí se někdy i zázraky"
Kdo jen řek tahle ta bláhová slova?
I já jsem věřila že vyletím nad mraky,
teď však se propadám znova a znova.

Komu mám věřit a ruku mu podat
a při tom vědět že on mě nezradí,
že mi jen nebude do očí lhát.
Kdo mi jen v tomhle tom poradí?

Kdo mi jen poví, proč jsou špatní lidi,
kterým jak blbec naletíš.
Proč až tak pozdě poznáš jejich chyby,
proč až tak pozdě si vše uvědomíš.

Až potom zjistíš, že máš kudlu v zádech,
že tvoje srdce střetlo se s olovem
a než z plic vypravíš poslední nádech,
oni se dávno smějí za rohem.

Smějí se hloupě a jen tiše koukají,
jak kus tvého "já" pomalu umírá.
A ty jen lituješ a teskníš si potají
a víš že ten smutek dlouho potrvá.

Sám sobě lžeš, že bude to jiný
a pak ti zas někdo nohy podrazí.
Život má bohužel svý stránky stinný
a každý snad jednou do země narazí.

Jde ale o to zvednout se zpět,
suše se pousmát a zase dál jít.
Zahodit za hlavu těch pár smutných vět
a zase se radovat a naplno žít.