Poslední cesta

Na kolejích pár kapiček rosy,
po kterých nohy mé kráčejí bosy.
Bolest už necítím, nevnímám.

Mou duši zaplavila černočerná tma,
tak tmavá, děsívá a ohavná.
Nad smrtí potichu rozjímám.

Má myšlenka chmurná a jediná
mě žene a zároveň proklíná
a mé temné já na mě křičí:

,,Tak běž, běž co tě drží! "
Dýcham už jenom stěží
a vlastní rozum mě ničí.

Můj průvodčí dávno mi mávnul,
když tehdy pro svou píšťalku sáhnul
a dal mi tak svolení jet.

Má jízdenka však jen jeden směr má
cesta je krátká a bolestná
a na jejím konci opouštíš svět.

V polozašlém kovu se leskne má tvář,
nad kterou zdánlivě visí svatozář
a zdáli už blíží se vlak.

Naposled jsem se nadechla,
skřípání kol, záblesk a.....
Poslední vteřiny - tik-ťak,tik-ťak.

Jen pouhé útržky ze mně zbyly,
zbytek vagóny rozdrtily.
Mou krví je zbarvená krajina.

Už přišel čas jít zase dál,
Bůh možná litoval, ďábel se smál.
Smrtí to končí, smrtí to začíná.