MYŠLENKA

Měla jsem myšlenku k přátelství - myslím,
ale kam zmizela? marně se ptám.
Vždycky se zjeví, nejlíp ve spánku,
když nebe je plné červánků.....
a vzápětí.......... uletí.
Má myšlenka je jak plaché zvíře,
nemůžu jí chytit a zvěčnit na papíře
a do písmenek dát.
Tak nevím – asi půjdu spát,
třeba jí sen milosrdný,
přivane jak vánek chladný.
Copak to slyším v dálce zvučet?
snad myšlenka hledaná přilétá.......
Tak otvírám oči a vidím bzučet
před nosem drzého komára....
naposled mu zamávám
a ránu z milosti mu dám.
Nebyl žádný sen co by se mi zdál,
ale tu myšlenku stále hledám dál.
Snad mezi stromy, na cestě, v řece,
někde ji najít musím přece!
Už skoro se vrátila jak toulavá kočka,
co klidně si zavrní a přivře očka.
Když vztáhnu ruku a dávám pohlazení,
ta mizerná potvora zas už tu není.
Tak hledám jí v nebesích, pod vodní hladinou,
....a teď už to vzdávám a myslím na jinou.
A pak ji zahlédnu a rukou chytám,
teď už tě mám, vítězně říkám.....
A co na to myšlenka? Je jak slizká ryba,
co zase proklouzne hladce - .
Tak nevím není-li myslet chyba,
přemýšlet zdá se být velká práce.

Ale nakonec jsem ji našla, chytla, zvěčnila......za trest.