HARALD MODROZUB

Desátý věk se pomalu nachýlil
kněží varují před koncem světa
kdo včas blaho křtu nepozná
po tom bude brzy veta.

Dánský král vždy křesťany potíral
vnášeli jen zmatky do jeho říše
ve stáří však pomoc jejich uvítal
musel se podvolit navzdory pýše.

Zuby ho bolely, nebylo pomoci,
nikdo si s řezáky nevěděl rady
starý a mocný král křičíval do noci
nestaral se ani o ženské vnady.

Statečný kněz si připravil lektvary
dostat je do krále, to byla námaha!
„Kněže! Tvůj lék je nesmírně odporný!
Ale pomáhá…“

Železo se má kout dokud je žhavé
„Přijmi křest králi, Bůh ti pomůže“
Ale král Harald je potomek Ódinův
zradit své kořeny přece nemůže!

Švédové, Norové, nikdo v okolí
nechápal, co to Haralda napadlo
první král Severu co se stal křesťanem
jaké ho asi přemohlo lákadlo?

Křesťanství se potom šířilo Severem
změnilo Vikingy, ubylo válek
uběhlo jediné poslední století
drakkar již nepluje do velkých dálek.

Král Harald právem dostal se do dějin,
způsobil radost církevním kruhům,
nikoliv ovšem svou upřímnou zbožností,
to kvůli nemocným, bolavým zubům…