Zloba

Země se otevřela,
plameny vyšlehly,
děsivá hudba zněla,
uši mi hlukem zalehly.

Peklo se na zem vyrvalo,
zloba na povrch tryskala,
ze strany na stranu to se mnou smýkalo,
maličká čertiska radostí výskala.

Plameny stravovaly zemi,
rychle a překotně,
mé oči se obrátily k nebi,
čertiska zírala lakotně..

Mé oči žádaly v nebi o spasení,
moje duše věřila,
žádaly, aby ohně byly uhašeny,
svůj život do rukou božích jsem svěřila.

Avšak nic se nedělo,
víra najednou zmizela,
srdce jak o závod bušilo,
uvnitř jsem strachy šílela.

Mé tělo se v agonii zmítalo,
bolest stravovala moje srdce,
pak náhle mi v hlavě svítalo,
to je konec přece.

Pak vědomí jsem ztratila,
tma mě celou pohltila,
kéž bych se na svět vrátila,
abych své chyby napravila.

Na lítost už ale bylo pozdě,
už se nic dělat nedalo,
země vypadala pustě a chudě,
prostě všechno shořelo.