Na kolenou

Podávám si ruku s časem,
co se na nás tiše pase.
V zajetí svých snů a představ,
ubíhá vše, nejde přestat.
Je to všechno dílo ďábla,
ruka smrti co na nás sáhla,
je to jenom kapka v moři,
co si do mých citů noří
a jak stín v chapadlech noci,
čekáš, že přijde kdosi
a ten vyvolený, co pomůže ti,
vymete z tvé duše smetí,
které život pozřel žitím,
proto se tak divně cítím,
otravuje moje tělo,
ničí mozek, moje krédo.
Je jen pastvou mého ducha,
kde pravda je dost krutá
a v zátiší noční lampy,
ztratil´s všechno, je to marný
a tak letmým pohledem
nahneš z láhve hlt jeden
a pak čekáš než odejdou smysly
tak na to nemůžeš být pyšný.