Nechutná zvrhlost

Malá panenka spí, tak čistá…
v nebi andělé pějí, že tam dost místa.
Krása její vábí, otčím by tu dívku měl tak rád,
o tu krásu měl by každý stát!
Nechutné pohledy a zvrhlý sny,
pro dívku uplakaný, ustaraný dny.
Pojď ke mně dceruško, chci si tě celou vzít,
místo tvé matky chci jen tebe mít.
Pak sápe se po ní, ona se brání, vzdoruje,
proti jeho chtíči marně bojuje.
Facka střídá facku, že upadla zas na kole,
že dala život v sázku, jenom dva lidí ví, jak to je.
Pak smrt si přišla pro ni, že byl to jen zlý sen,
matka slzí roní, otčím pořád svoboden.
A tak v blátě spí panenka čistá, v očích výkřik hrůzy má,
pozemskou tíhu a bolest už dávno nevnímá...