Jak naslouchat skaldovi

Země je plná velkých mužů
kteří konají veliké činy
však o šíření jejich slávy
stará se jim někdo jiný.

Hostina bohatá v královském paláci
za dobré jídlo se vždy hodně utrácí
pivo ve džbánech i břiše pijáka
jeden přes druhého ze všech sil huláká.

Najednou místností ticho se rozhostí
akrobat dokončil sérii salt
na králův pokyn se jeden muž postavil
věhlasný, nejlepší islandský skald.

„Zazpívám píseň o svém pánu
jak plavil se do Irska a co tam dělal
a věřte, vážení, že vše co řeknu
se skutečně stalo – toť pravda celá“

Pak spustil stavidla své výmluvnosti
verše plynuly jak voda v řece
pomalu, klidně, hladce
však nezadržitelně přece

Ženy skaldovi na hruď koukají
vždyť má tam krásnou zlatou ozdobu
mužové s hlavou zakloněnou
rýpou se v zubech po dvorském způsobu

A řeka veršů teče dál
sám král se mile pousmál
když líbil se mu jeden rým
Který to byl? Co já vím!

Složité jsou tyhle verše
nikdo jim moc nerozumí
méně bystří posluchači
zmateně na skalda čumí.

Jiní hlavou pokyvují
jako že to všechno chápou
tváří se co nejvíc chytře
nedají znát, jak v tom tápou

Když skald skončil svoji báseň
všichni ho hned pochválili
vždyť nepůsobí dobrým dojmem
když velmož nevyzná se v poezii.

P.S.

Jsem si zcela jistý tím
že rovněž hlavou kýváte
když na mé verše překrásné
se s blahem v srdci díváte.
:-)))