Co vypráví hvězda

Na obloze hvězda jasná,
tak obyčejná a přesto krásná.
Tak nehybná a přesto živá,
se noc co noc na Zemi dívá
a vypráví:

Maličký chlapec s plavými vlásky
v posteli leží a kouká na obrázky
do knížky jeho z nejčtenějších,
plné pohádek nejmilejších.

Večer ji vždy maminka vzala
a svému synkovi předčítala
příběhy, které už dobře znal,
přesto je znova a znova rád poslouchal.

A než pohádka ke konci dospěla
únava ztěžklá víčka mu sklopila.
Maminka na čelo polibek dala,
a " Sladce spi" zašeptala.

Chlapcovi dětské líce
se leskly v záři od měsíce.
A jemný noční vánek,
na stříbrných nitkám mu přinesl spánek.

Zachumlaný do peřiny
zapomněl na denní splíny
a s plyšovým medvídkem v náručí,
co k němu s věrností zabručí,
se začíná vydávat nesměle
do snů, jenž snesli mu andělé.

Tam mění se v prince, pak v pilota zas.
a v piráta, co zůstal moři napospas.
V rytíře, jenž chrabře zkolil
velkého draka, co oheň chrlil.

A v malíře a ve hvězdáře
a v krále, co svému lidu káže.
V toliko různých povolání
ve snech mění se znenadání.

A až do samého rána sní
než slunko vysvitne a venku se rozední.
Pak den hvězdu svým závojem zahalí
a tak na noc čeká tam v povzdálí,
aby zas mohla vyprávět
o tom, jak pozoruje svět
a o chlapci.