Když Bůh zvracel...

Z prázdnoty
vidím
Tě
na dně.

Když po nocích
spím
se Satanem
zapomínám křídla
doma na věšáku
propocený
z lidskejch lásek.

Je mi zima
a
Bůh
umřel.

A pozvracel
před tím svět.
a vzpomínky nechal
smát se nám
do tváří.

Zvracel
nám do duší
Zvracel
naše duše

.

.

.

Z prázdnoty
vidím
se
na dně.

Když po nocích
spím
s Tebou.
Zapomínáš duši
doma na hajzlu
pozvraceným,
jak bůh se opil
z (ne)lidské lásky.