Vhozen

Jeden uzlík za druhým,
mozaiky života splétám.
S pocitem ještě nahým
v bouřkovém mraku létám.

Větrem stíhán,
zkrvaven ještě,
do ran si vtírám
kapičky deště.

Tak jako kroupa
pleskl jsem o zem.
Vztek ve mně stoupá,
proč byl jsem sem vhozen?

Z bláta se zdvíhám,
abych do něj zas spadl.
Důvody hledám,
proč na svět jsem vpadl.

Snad písně zpívat,
vesele jásat.
Osudu se vzpírat
a lásku hlásat.

Těšit se z noci,
těšit se ze dne,
tak proč mám pocit,
že mi to nejde?