Vražda vlastního stínu

Tam, kde logika končí
tam to začíná
Margoku

Možná, že déšť nachvíli schladí
semknutost tíživých stínů
pokoje, ve kterém jsi vlastní vůlí
uzamčen
Margoku

Strach, strach z ničeho
z nezměn a otupělosti
ze života a lidské řeči
pochopíš jen ty
Margoku

Bohatství a štěstí
opíjí mysl podlomenou
vlastním přesvědčením
geniality
Margoku

Cesta se ztratila
a v pohledu zpět přehlédls
skrytá světla za depresí tmy-
schválně
Margoku?

Se zbraní u spánku
cítíš realitu chladného kovu hlavně
a ač nejsi připraven žít
cítíš, že není ještě čas umírat
Dluh k sobě není splacen
Margoku

Jsi špatným rádcem
proto ti smrt sluší
Margoku