Kometa

Už letěla jsem dlouho oblohou,
nevím jestli noční či denní.
Jsem totiž jen kometou ubohou,
co vesmírem letí, nelení.

Zrovna poletím kolem Země,
je nádherná takhle z výšky.
Příjemný pocit polije mě,
když vidím ty lidské lásky.

Jenže pak vidím i to utrpení,
spatřím to zlo, pýchu, lidskost.
Je to hrůza to lidské ukájení,
už mám toho opět dost.

Už mám Zemi za sebou,
začínám se rozpadat.
Konec je mou zálibou,
když vím kam mé zbytky budou dopadat.

Jsem kometka a má láska je velká,
je hned za mnou, vleje, vy víte.
A spolu taky zaniknem, kometa už jen bliká.
Mizím,poslední záře, je to jediné co u mě spatříte.

Sbohem vy krásné světílka kolem,
ano myslím hvězdičky a planetky.
Opouštím vás s velikým bolem,
a posílám vám své plynové pusinky.