Náruč dokořán

Dneska byl den k zulíbání,
jsem teď štastná bez přestání,
nalezla jsem lidičky a život můj celičký
je teď vzhůru nohama, začnu chodit rukama.

Jsem štastná, že potkala jsem
lidi jménem Přátelství,
veřím jim a jsou tak soft,
jak plyšáci v závětří.
Jsem smutná,
když pomyslím si,
že ty časy odejdou,
konečne jsem našla sebe,
je to skvělé na entou.

Danuška a Raduška,
to jsou kočky moje,
a Vinodek s Limlimem
součást mého kroje.

Mám je ráda, jsou tak praví,
jak švycárské hodinky,
a jak moudrá kniha praví,
nescházejme z rovinky.

Anglie je velká vědma
a kronika názorů,
objevila se mi piha,
je to symbol magorů.

A tak buďme všichni rádi,
že jsme se tu potkali,
užívejme si to tady,
pijme, ať jsme ožralí.

A co jednou záhy skonči,
zůstane nám v srdíčku,
není třeba ronit slzy,
všechno máme v malíčku.

Věnováno Danči
té, co strašně ráda tančí.
Věnováno Radušce,
co má všechno na mušce.

Pro Vinoda se mi to nechce překládat,
stejně by to nepochopil,
je to přece jenom chlap.
A pan Miloš z Cambridge City
zaslouží si jiný verš,
ať vyčkává,
tiše čeká,
třeba
bude
pohoštěn.