Ještě je naděje

Cesty jsou vzdálené a v krajině se ztrácí,
mé tělo znavené po cestě se vrací.
Ukusujíc míle jdu stále dál,
třeba potkám štěstí co se krásné zdá.
Myšlenkami bloudím v krajiné svých snů,
oči často vlhnou a pálí jako sůl.
Nedostižnost věcí zdá se mi být údělem,
procházím tu cesty než se konec naděje.
Jak zrnko v prachu co se obaluje,
srdce plné strachu stále v těle bije.
Bije silou, která mi byla dána,
rád se probouzím do krásného rána
a v krajině plné květů a zeleně,
říkám svému světu, ještě je naděje.