Slova

Ubývá slov
vlídných, sladkých jako med.
S šípy studenými jako led
stesk vydává se na lov.

Mlčíš, nebo slova Tvá
ostré hrany mají, nehladí.
Jako struny, které neladí,
melodie sobecká.

A já vadnu,
váza vylitá.
Duše nakřáplá a rozbitá.
Střepy zapíchané do dlaní,
kapky krve o zem zazvoní.
Nevím jak Ti říct,
že lásky cítit bych chtěl víc.
A já vadnu…

Rostl v slunci Tvém
a teď mračna se stahují.
Ptáci na jih se stěhují.
Asi vypadl mi šém.

Proč, ptám se ptám.
Vždyť bývalo to jiné.
Copak touha s něhou hyne?
Už odzvonilo nám?

Zalévám naši růži,
skrápím potem, krví svojí.
Nevím jestli o to stojí,
ale nepřestanu, i když síly se úží.