Vzpomínka na maminku

Mamince na hrob
dávám kytičku květů.
Vzpomenu na čas,
kdy byla mezi námi,
kdy šťastna jsem se cítila.
Je to už deset dlouhých roků,
co štěstěna se ke mně zády otočila.

Asi jsem někde udělala chybu,
že mě teď Pán Bůh trestá,
lásku jsem neuměla mamince vyznat
a tolik se mi po ní stýská.

Kdybych tak mohla vrátit čas,
lezla bych po kolenou,
kdybych mohla dáti sbohem
a poslední polibek na rozloučenou.

Nikdy nevíš, kdy ten zlom nastane,
kdy zůstaneš ponořen v černé tmě,
pak bolest v Tvém srdci
navždy zůstane,
pak prožíváš každý den hoře.

Maminko, často se k Tobě
navrAcím,
přicházíš z veliké dálky,
radostně k Tobě pospíchám,
v mých snech Tě s láskou objímám.

Vím, že čas zmírnil všechny útrapy,
zůstávám Tvou dívenkou,
malou bezbrannou panenkou.

Děkuju Ti za Tvou lásku,
že jsi mně byla
dobrou maminkou,
děkuju Ti za přátelství,
že jsi mi byla
věrnou kamarádkou.

Toliko věcí jsi mi ukázala,
dala lásku, radu a cit,
nikdy na Tě nezapomenu,
teď vím, jak mám žít.

Tak brzy jsi mně
odešla,
měla jsi málo sil,
já Tě stále moc
potřebuju,
kytičkou splácím
Tobě svůj dík.