Anotace: … když přicházíš o sourozence dřív, než se narodí (podle skutečného příběhu…) Věnováno…
... ptáme se ... proč? ... a je tak málo odpovědí ... věci se prostě dějí ... a nakonec nám nezbývá ... než je přijmout ...
10.08.2007 09:00:00 | JardaCH
Souhlas s koprtinkou, duše nenarozených dětí k nám patří stejně jako duše dětí narozených. Žijí v nás a s námi. Je třeba je milovat a dát jim v srdci své místo.
03.08.2007 16:09:00 | Alci
Smíření... a odpuštění... Je to hodně těžké...
Smad šestý smysl napoví, že ta malá dušička možná nikdy neumřela...
03.08.2007 15:32:00 | Koprtinka
Nemohu hodnotit, ty víš ... :´( jen tiše pláči na těmito slovy. Nádherné, upřímné, srdíčkové ... Bolí, ale přesto hladí.
03.08.2007 13:18:00 | NikitaNikaT.
:-(....nevim, co k tomu rict.....k zivotu patri i smutne veci..musime se s nimi vyrovnat...
02.08.2007 17:56:00 | Adrianne Nesser
Myslím, že vím čeho se to týká...je to smutný...asi tomu nebudu nikdy rozumět,protože se mi to nestalo...
ale tohle neni ničí chyba...
02.08.2007 16:31:00 | embryo v hlave
..proč jsem se nenarodil?
Všichni na mě čekali,
těšili se na mě...
To někdo tam NĚKDE
mě jen chtěl dát někomu jinému...
Jiří s.
02.08.2007 14:40:00 | j.c.