Já

Lodí odplouvám do dálek,
velké vlny mne tiší,
srdce bije, zářím.
Ach to mne těší.

Jsem však kotvou,
domov mou jistotou,
vše zde žije, své místo má,
opatrují mne a já to přijímám.

Odevzdat se,
milovat,
ale kde je teď mé já?
Ztratilo se a já jsem tak opuštěná.

Jsme dvě? Nebo kolik nás ve mě je?
Cikánka bláznivá,
tančí a usmívá,
Cestovatelka vášnivá,
Opatrovnice přirozená,
pravidlům uctivá.

Je nás hodně,
ale domluvme se.
Jedna druhou za ruku vést může,
duše pak spokojená roste,
a Já v harmonii potkám své štěstí a muže.