Zrada

Slza stéká mi po tváři,
tiše smutním na polštáři.

V náručí medvídka svírám.
Marně omluvu hledám.

Marně se omluvit snažím,
něco co omluvit nejde,
svůj čas jen tím mařím,
odpověď snad najdu jinde.

Slzy kanou, a jejich stále víc,
kromě jí, jsem neměla nic.

Byla to má nejlepší kamarádka,
taková, co se vidí zkrátka.

Proč mi tak ublížila?
Podvedla mě, zradila!
Naše přátelství tím zničila!

Možná, možná to schválně neudělala,
omluvit se mi ale nechtěla!

Byla ta jediná,
která mě měla ráda,
něco jako rodina,
něco jako kamarádka.

Nikdy na ni nezapomenu.

Dala mi víru žít,
ale pak mě nechala být.

Zase mi tu víru vzala,
prosit se nenechala.

...Nesnáším ji,
a přitom "miluju"...