Dobrou noc…

Vítr zlaté listí ze Tvých vlasů,
odvál a ve víru tance,
za nářku stromů, temných hlasů,
proměnil je v psance.

Tvář Tvou rdící se
pokryl pavučinou
perliček třpytících se,
do ledu namočenou.
Za chladných rán,
kdy probouzíš se mlhou zahalená.
Do pokřiku vran
mžouráš ospale, v tom závoji zabalená.

Vítr už listí ze Tvých vlasů svál,
sobecky, jako by se bál.
Bál, že už nebude tak príma,
má pravdu, přichází zima.

Zima, a Ty půjdeš spát,
o jarním pučení necháš si zdát.
A až se rozcuchaná probudíš,
úsměvy v tváře vyloudíš.
Tak dobrou noc…