Má dáti,...,dal...

Život schoulený do klubíčka,
vrní svoji písničku,
rekapituluje co Ti dal i vzal...

Potvůrka nezbedná, nezdá se,
šelma dravá, někdy hravá,
zaútočí nečekaně ze zálohy,
bere vše kolem sebe, bez předlohy ...
... naše blízké, milé,
vše krásné co Ti bylo drahé.

Po stopách temnoty kráčí stín,
probouzí v Tobě nové světlo,
novou naději a smysl bytí.
Náhle nejsi na vše sama,
rozkvetlou zahradou veršů procházíš,
poupě růže v sobě ukrýváš,
osud však ránou nemilosrdnou
další šrám v tváři zatíná ...

V našem bytí krutou pravdou bývá,
že vše krásné co život před námi ukrývá,
v hlubokých temných lesích přebývá.
Cestu k tomu krásnu nalézt,
je úkol nelehký...

Jako účetnictví dvě strany...
má dáti a dal,
stejně tak život...
na jedné dává a na druhé bere
si bez ptaní co se mu zlíbí...

Kapičky deště zaplétají do Tvých vlasů,
novou naději,
k Tvým nohám klanějí se pole klasů,
nad energií bezednou,
jenž vyvěrá z Tvého nitra
a dělá Tě nezbednou.

Vždy má smysl s něčím nový začínat,
vždy má smysl v něčem starém spočívat,
vždy má smysl pro něčí vnitřní krásu
protnout hvězdným světlem jeho auru.

Život se schoulil na Tvůj klín ...
... pohlaď ho, začne vrnět ...
.........má smysl žít...