Hadí světlo

Poetické noční snění,
zamilovaný blázen
míří do temných lesů.
Místo velmi nebezpečné,
začala lovecká sezóna,
tedy, dej si milý brachu pozor,
aby Tvůj výlet nezbedný,
neskončil dírou v kožichu ...

I když chráněn před kapkami výčitek
neviditelnou igelitovou bublinou,
přesto stopy na jeho duši spočinou,
tedy rozhodl se udělat svůj odlitek,
jako důkaz jeho původního bytí.
Tuto kopii umístí v galerii,
prý národní? Blázen, ano...
... v tomto světě, v tomto bytí
to snad ani jinak nende. Né to není chyba,
nende jako nejde ... tak prostě musí být.

Chce se mi žít, protože věřím, tedy padám,
klesám s veškerou důvěrou a nevím kam.
Jsem to ještě já?
Kde to mé pevné JÁ spočívá?
Kudy, po jakých bláznivých cestách utíká?

Mnoho otázníků vznáší se noční krajinou,
lampička hadím krkem, do nitra mého nahlíží,
světélkem vnitřnosti si prohlíží a hledá
co dobrého ve mě ještě spočívá.

Oči rozkutálely se mi po klávesnici,
dnešní baterie hlásí málo energie,
přeji dobrou noc a snad zítra,
tedy vlastně dnes o pár hodin později
to bude opět o něco lepší...