Otázky vs odpovědi…

Proč je všechno takové,
když chceme všem udělat dobře,
ale nikdy se nám to nepodaří,
natolik uskutečnit,
abychom nikoho nezranili.

Však myšlenkou na to doléhám,
abych se pravdu jednou a navždy dozvěděl,
ale nepůsobí to tak jak bych chtěl,
jelikož to vyzní jinak.

Možná je to mnou,
možná je to nimi,
možná je to někým,
možná je to osudem,
který nás nemá rád.

Milovat a říkát,
milovat a konat,
milovat a tajnosti mít,
milovat a schovávat se,
milovat a umírat.

Tohle pravidla nejsou,
ale co dělat mám,
když na tolik otázek,
odpověd neznám.

Chci žít jak jiní,
ale ty mají ty svoje,
zážitky jemné,
aby nemysleli na nic zlého,
tak proč tedy dělají,
tolik povyku kvůli mně,
chci konečně volně žít.

Miluji,
říkám,
tajnustkářím,
pochybuji,
nenávidím,
pocituji,
ale však co se toho týká,
tak umírám předčasně.

Pouhá touhá v mém těle zůstává,
nikdy neodchází někam jinam,
než bych si přál,
potkávám lidi,
seznamuji se s nimi,
ale co více,
začínám je milovat,
a to nechci už dále,
tak proč teda slzím,
když už nemusím.

Nikdy více,
nikdy méně,
tak proč nemůžu mít přesně,
abych měl jedinou na smrt a
sní prožil pohromy a štěstí…

Mohl bych mít přání,
ale to se nevyplní,
jelikož jsem zrůdný,
a to nikdo na světě,
rád nemá,
tak proč teda se baví semnou,
lže do očí,
aby byl úspěšný,
to mě neštve a štvát nebude,
jelikož jsem kdo jsem,
a to mi na dlouho postačí…..

Jednou a navždy dost říci mohu,
ale nedokážu,
abych nezranil ty duše,
které visí na mě.

Dokážu odpustit,
ale kdo dokáže pochybovat,
vždyt to není tak těžké,
jenom si řekni oplatím to všem,
na kterých jsem doplatil…

Tím vším se zabývám a
zabývat nadále budu,
proč jsme nakonec takoví,
když jsme uvnitř sebe sama,
ochotní a hodní…..