ZKLAMÁNÍ PŘÁTEL

ZKLAMÁNÍ PŘÁTEL

Tak zase jsem jen slepě věřila,
že vaše slova i jednání se změnila,
avšak takhle tomu nebylo,
zase mi nic nezbylo.

V čem je chyba,
co má tak zvláštní podobu,
připadám si jako ryba,
ale jako ta, jež je na suchu.

Už nevěřím ani vám,
i když jsem věřila tolik slepě,
proč nakonec vždy člověk zůstane sám,
nevěřím už ani této větě.

Nevím, co počít si dál,
když už jen samu sebe mám,
smysl života žádný,
přání a sen tak dávný.

Ani jeden sen se mi nesplnil,
zlomené srdce i duši nikdo nezměnil,
proč by také někdo měl,
když jen do srdce střílíte šípy z děl.

Nezapomenu na to hezké, co mi radost dodalo,
však teď na místo toho smutek přišel,
nyní je to jinak,srdce dříve se vás nebálo,
aniž by to z vás někdo věděl…

Jen srdce jste mi zlomili,
úsměv svůj zdobili,
pár věcí změnili,
a nyní mě pohřbili…