Těžká schíza

Já: Život je tak lahodný.
Mé druhé já: Jako kámen náhrobní.
Já: Práce šlechtí ducha.
Mé druhé já: Cítím se jako ryba, kterou rybář kuchá.
Já: Proč jsi tak temná?
Mé druhé já: Já? NE! Ty jsi kravinám věrná.
Já: Tvá slova bolí už jen od pohledu.
Mé druhé já: Sorry, jinak to nedovedu.
Já: Kdo ty vlastně jsi?
Mé druhé já: Kdo ví? Třeba já jsem ty.
Já: To těžko, v zrcadle vidím pouze sebe.
Mé druhé já: Já v něm vidím zase tebe.
Já: Žebychom dvojčata byly?
Mé druhé já: To si raději podřežu žíly.
Já: Proč si to nechceš připustit?
Mé druhé já: Protože se nechci potupit.
Já: Próč? Před kým?
Mé druhé já: Ty máš ale blbé otázky. Jsem jiná, jiná než ostatní. Můj mozek není v dívčím časáku. Já se řídím srdcem svým.
Já: Nemám mozek v časáku. Jsem normální jako ty.
Mé druhé já: Jasně, královna lakoty.
Já: Nejsem lakomá!
Mé druhé já: No jasně, to není žádná jako ty. V sukýnkách kraťoučkých si chodíš div ti prdel neleze ven. S holkama si přebíráte kluky, žárlíte na sebe kvůli novým tričkám. Stěží si půjčíte něco navzájem. Hádáte se jako slepice o zrní a když už kluka máš seš mu protivná.
Já: Proč jsi tak zlá? Proč to všechno říkáš?
Mé druhé já: Protože tě lituju. Bezesmyslu kvikáš.
Já: Já?...NE! Nejsem prase!
Mé druhé já: A už je to tu zase.
Já: Závidíš, protože jsem krásná, kluci semnou chtějí randit, mám styl, ... .
Mé druhé já: ...Asi jako vlk, co se posral a u toho blil.
Já: S tebou se nedá normálně mluvit. Jsi předpojatá a osamělá.
Mé druhé já: Ale alespoň jsem sama sebou a nikdo nemůže říct, že jsem panenkou umělou.
Já: Nejsem umělá, jsem IN.
Mé druhé já: Vypadáš a chováš se jako lehká děva na E55.
Já: Jsi zlá, proč? Co ti udělal tento svět?
Mé druhé já: Dal mi život, o který jsem se neprosila.
Já: Tak umři, co ti brání?
Mé druhé já: Ty!