žluklá

v baru na dně mých světů
se v záři neonu
točí do sklenic dehet
a v prstech mrtvé vlasy.
a na politém pultě
tam leží prasklá slánka -
- umělohmotný nehet,
ztracený symbol krásy.

zežluklá číšnice
- tělesný majetek -
nastaví maličká
zrcátka na sebe.
a cestou ze směny
nadšeně vykrádá
kolonu sanitek
mířící do nebe.

po vybílení zasvěta,
zasvěta našich hlav
mrtvolně ohluchneme
jak plastikové modly.