ZA ROHEM SVĚTA

Dnes sbalím si do dlaně malý uzlíček
a v něm těch pár vzpomínek,
co nechci ztratit.
Pak odejdu z domova vstříc snům nádherným,
co na mě čekají za rohem světa.
Vyjdu pak ze dveří s rukama prázdnýma,
pak na svět se podívám očima elfskýma,
na svět, co čeká mě za rohem.
Vím jen to, že stačí krok udělat,
pak jen se pár věků propastí propadat,
propastí, co čeká mě za rohem.
Vím, že poletím daleko, že nikam nespadnu,
na křídlech dračích daleko odlétnu.

Vyšla jsem ze dveří, odešla z domova,
s uzlíčkem maličkým, co smích pouze ukrývá.
Na slzy už dávno jsem zapomněla.
Za roh světa dlouhá je cesta,
ale já už dávno přestala se bát.
Do propasti temné klidně se vrhnu,
vím, že jinak klidně spát už neulehnu.
Vím, že dole čekají mě ta křídla dračí,
co odnesou mě daleko od míst, kde lidé se mračí.

O tom všem dnes nechám si zdát,
zítra je ten pravý čas za roh se podívat.