Večerní milování

Měsíc jak lampión nám září,
nebe je louka rozkvetlá
květy hvězd, co se vážně tváří,
když Tebe hýčká náruč má!

Rety mé k Tvým se blíží něžně,
oči máš slastně přivřené,
tak podobna sovičce sněžné,
a vánek čechrá vlasy Tvé!

Rty naše konečně se sešly,
jazyk proniká do úst Tvých...
Na věky věků budu, chceš-li,
Tě takhle líbat! Je to hřích?

Rety Tvé jsou jak plástev medu,
s příchutí vzácných lučních šťáv,
já představit si nedovedu,
že sám bych byl tu jako páv!

Těla se k sobě něžně vinou,
než položím Tě do mechu,
jsi moje Láska, nechci jinou,
nechci si Tě vzít ve spěchu...

V milování je nejkrásnější
vášnivě něžná předehra,
snažím se být trpělivější...
Je to tak lepší, Lásko má?

Touha ve mně jak sopka bouří,
jsem Vesuv, co se probudil,
vášnivý vládce sedmi moří,
pirát, co z číše Lásky pil!

Svíjíš se pode mnou jak hádě,
když do Tebe teď pronikám,
ruce se drží oblin zádě,
pohybuji se sem a tam...