Večer co večer...

Večer co večer přichází v mé lože,
lehkým krokem tančící jak na ostří nože.
Večer co večer vkrádá se do mých snů,
Ta, co jí znám z těch nejkrásnějších dnů.

Něžná dlaň její hladí mě po tváři,
koupaná v bledé měsíční záři.
Hravá a rozverná do nočního ticha,
po vášni lačná mi do ouška vzdychá.

Slovíčka sladká z úst se jí linou,
naše dvě těla v jednotu splynou.
Doteky hřejivé, vzrušený dech,
bílé otisky prstů na zádech.

Kapičky potu stékají do klína,
jazyky stírají sladkou chuť vína.
Prsty se splétají v milostném objetí,
na křídlech vášně slast s hříchem přiletí.

Večer co večer vkrádá se pod peřinu,
dobře jí znám, neváhám ani na vteřinu,
pozvat Tě dál, bys byla má jen,
a pak ruku v ruce prolétneme rájem.