Hospodská rhapsodie

“Jak to vidíš?” černě, řekl a vrh se dolů mezi střepy přesliček! Musí se hledat! prohlásil filosof a znovu marně zamíchal hliníkovou lžící ve frankfurtské bez párku. Zdvihl půllitr z promočeného tácku a něžně se zadíval do zlatavé barvy. Evokace barokních andělíčků přichází tak sama a potichu, že ji nezaslechnou ani průsvitné uši voříška ležícího v rohu pod lavicí. “Kostel a hospoda jedno jsou” prohlásil seminarista – brigádník a setřel si z úst pěnu. Z okna hospody bylo vidět přímo do vykouslé díry lomu. Vytočili poslední půllitr a rozbili ho na prahu, aby se o něj nepohádali. “Rituály se mění, symbolika zůstává” komentoval pohřeb seminarista – brigádník. “Kostel už odvezli, teď je řada na nás” usmál se Ten Starší. Cestou domů si všichni pískali tutéž melancholickou melodii.