Hádka
Hádka
že by zas režisér Život nalepil úmělé slzy?
Ústa zkřivená v paragraf bez obsahu
ruce dokořán jak dvojkřídlé okno beze skel
Schoulená, spoře oděná, padá ti župan z ramena
a odkrývá tvoji kyprou nahotu
Bílá tvář připomíná mísu, do které po ránu zvracívám
tvoje výlevy a nálady a ublížené slzobití
Zase už začíná svítat a já jsem ještě nezamhouřil
včerejší kocovinu svého neviditelného provinění
Musím už vstávat a ještě jsem si nešel lehnout
Popeláři vyvážejí tvoji včerejší prázdnotu
a moji dnešní únavu hází hoch před práh zabalenou do novin.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
ach jo...kto ich nepozna..ale predsa len.. sladkost uzmierovania....ale to este musi navzajom ludom na sebe zalezat.. hadky, ktore nekoncia vasnivym zmierenim,ale tak nejak vysumia- hm, vtedy uz obycajne nie je o co stat ani po tom zmiereni...myslim ja
09.08.2007 15:25:00 | gallatea
Nejhorší konflikty a hádky jsou zdánlivě bez důvodu ...
... o nehmatatelné maličkosti ....
Ale to je jen zdání ....
... ty maličkosti jsou totiž konflikt mezi představami a skutečností ...
kdy představy mají navrch před skutečností ...
*- .... a proto nezbývá než věřit, že naše sny a představy o světě a těch druhých jsou pro nás to nejcenější co máme ... a nějaká realita, .... ta nám může být ukradená ... :-)))
07.08.2007 17:01:00 | HarryHH
Někdy se všechno zhatí dohromady, takže jediná cesta,
jakz toho ven je, hodit za hlavu, a potom jednotlivě
neduhy vyřešit. Ale s depresí vám nějak nepomohu, mož-
ná vám doporučím antidepresíva.
06.08.2007 22:26:00 | jehlaspichlas