Sen

Pod zlatými korunami stromů,
procházím každý den,
tou cestou vracím se domů,
avšak není to jen sen.

Tam potkal jsem dívku spanilou,
krásné zlatavé kadeře,
ona se ukázala být stydlivou,
a já ve snu už klepal jí na dveře.

Krásné oči měla bdělé,
a skřivan v dáli volal,
snad při nás stáli andělé,
a já se do ní zamiloval.

Usnout jsem ani nemohl,
stále jsem se převracel,
nakonec jsem se přemohl,
a už se k ní navracel.

Uvítala mě polibkem vroucím,
takový je jen jeden,
ona bude mou ženou budoucí,
to už jsem jistě věděl.

Pod rozkvetlou třešní,
řekla mi své ano,
z toho slova hlava mi třeští,
jsem šťastný a ne málo.

Svatba bude cobydup,
dřív než slunce vzejde,
ještě mi kup prstýnky,
bez nich to snad nejde.

Bude velká hostina,
převeliká slavnost,
budem jedna rodina,
ne, to není marnost.

Do vlasů růži ti vsadím,
vždyť ty jsi má jediná,
nic a nikdo nám nevadí,
ty moje labuť bílá.