Poselství smrti

Jen nasedne do kočáru,
do té černé temnoty.
Svoje oči schová v hávu,
lesklém smrtí, novoty.

Temní koně, vezou nocí,
temnou dámu proradnou.
Nezahrávej si, byť skončíš,
její kosou, záhadnou.

Nechtěj vidět její tvář,
nechtěj toužit po odvetě.
Temnota je slabá zář,
toho co čeká tě ve světě.

Ona, dáma, černá noc,
pod hávem vše zkryje.
Nemáš volat na pomoc,
ona proradná je zmije.

Temnou jede nocí dál,
temnou kráčí krajinou.
Už je cítit bolest, strach,
vše pro duši nevinou.

Temná dáma, v černém hávu,
ona představuje naše sny.
Ona otevírá bránu,
uzavírá naše dny.

Jede v kočárem za noci za dne,
jede dál, není to snadné.
Nenávist, lásku, nic z toho nezná,
veze to poselství, který každý z nás pozná.

Uvědom si kolik lidí,
kolik duší veškerstva.
Tohle všechno ona vidí,
nechce vidět do lidstva.

Jí stačí jen její kosa,
její nástroj prospěšný.
Zabíjení je však hodna,
vše, co je tak úspěšný.

Dáma jede nocí dál,
temnou peřinou.
Jede dál,
lidé prominou.

To, že se objevila -
a hned šla zas dál.
To, že mrtvá byla -
a smrt přišla dnes k nám.