Boží dárek

Již lidé klasy z polí sklízí,
ze zrn je mouka, z mouky chléb!
Tou vůní lákán je i cizí
člověk, k pekárně táhne hned!

Však než k nám dojde boží dárek,
co lidské práce třeba tu!
Kdos zoral, osil, pýchy dalek
pak zralé klasy sklidil tu!

Zas zřím ruce upracované,
plničké ztvrdlých mozolů,
když čelo celé potem slané
stírá ruka, co nahoru

se znavena jen těžko zdvihá,
po těžké práci na poli,
a Slunce, koule zlatohřívá,
se po nebi zas batolí!

Zřím pekaře, jak chléb tu válí,
když těsto s láskou prohněte,
a do pece, jež ohněm pálí,
vsadí s radostí dítěte

co právě se svou hračkou milou
si po humnech tu běhá kdesi,
či chlapce, který s dívkou čilou
zasněně toulá se zas lesy...