Spáleniště

Hledím zpátky na zemi spálenou,
slavík kašle, nohy se chvějí v kolenou,
a závan kouře dusí jak oprátka šibenice
v popelu pláče dětská panenka a lžíce.

Jsou ohořelá torza kmenů společného štěstí,
jen chřestýš v této zemi na chrastítko chřestí,
v očích se mísí slzy, popel, sirný prach,
a padá déšť na černou zemi, padá jako hrách.

Když ráno svítá, hvězdy v agónii pějí,
vítajíc chmurnou trpkou beznaději,
pak v hlavě hučí jako v úle...
Přej pokoj lidem dobré zvůle...