Dračice

Zase brnění si navlékáš
To plechu řinčení je k smíchu
Po kolikáté už do boje pospícháš
Pozvedáš meč jen pro svou pýchu

Jsou války ve kterých vítězství
Nakonec stejně v srdci ztrpne
Vyprázdníš poháry s krutostí
Nevěřím že je to nutné

Snad připadáš si ve své zbroji
Krásný a silný jako svatý Jiří
Co na tom že se ho draci bojí
Ty přece na mou duši míříš

Mou duši malá dračice chrání
A nikdo ji ničím nezkrotí
O jeji síle nemáš vúbec zdání
No a co že pohádky tak nekončí

Nežijem v žádné pohádce
A já se draků nebojím
Nemusíš být můj zachránce
Já z jiného srdce si ukrojím