...A zhasnu lampičku...

Zmokla jsem…
Protože z deštníku zbyla už jen
kovová konstrukce.

Usmála se na mě,
jako jediná ve změti jiných…

Kapala ze mě voda,
kožený balerínky se promočily…

Tančit v dešti
a vzývat bohy…

Bohy…
Touhu a Slunce…
Tomu věřím.

Podvodnice četla mi z ruky,
že prý má čára srdce je krátká…

Tak jsem se zasmála
a odešla přes prázdné náměstí…

Křičeli na mě, že ten deštník
patří do starého železa…

Já vím…

Smutek a zoufalství
se odplavily do kanálu
a zítra ve tři odplouvá trajekt…

Sbalila sis kufry pocitů
a já kupuju dopisní papíry…
(Stejně se rozmočily…)

Cítím cizí vůni na svém těle,
déšť nespláchne krásné…
Očišťuje od špatného.

Večer ti přečtu pohádku na dobrou noc
a zhasnu lampičku.