Smrt

Šla jsem loukou,
Po cestě do lesa.
Poslouchám jak vevrky oříšky chroupou,
a datel díru do stromu tesá.
Však koho to zajímá,
tahleta slova.
Nikdo mě nevnímá,
pro nikoho nejsem nová.
Každej mě zná,
a ten kdo ne, radši poznat nechce.
Neříká se mi to zrovna lehce,
ale jdu si pro tebe
a ty nepatříš do nebe.
Za tu nevěru a lež,
která je vyšší než věž.

Jsem tvoje smrt, lásko.