Cesta za poznáním

Jedeme přes noční město,
kde lidé u televizí se baví,
mladí však i v barech a hospodách,
dneska však nebudeme jako oni,
když dívky tančí,
v rytmu hudby různorodé,
vnady své mužům ukazují,
jak na trhu se nabízejí,
nejen ohledně nich,
muži kudly své někdy vytahují,
když rozum jejich,
alkohol potřísní jak kapky dešťové,
zemi vyschlou,
statečný jsou však i tupý bez bolesti,
jež cítí další den při probuzení,
leč nejen dívky sličné,
avšak i urážky a závist,
na jejich pýchu působí,
jak uhlíky ohnivé.

Nás se toto však netýká,
zastavujeme se u brány,
s autem naším,
pešky pokračujeme,
přes temný les,
nad hlavou hvězdy vidět sou,
krásně ve vší kráse.

Pomalu na místo,
kam kroky nás vedly,
dorážíme a stoupáme na posed milenců,
kde jen dva jsme,
ve své lásce,
klid je zde,
daleko od lidí,
vidíme probouzet se přírodu,
slunce jak stoupá nad obzor.

Leč brzo do chaosu,
tohoto světa,
vrátit se budeme muset,
lidskou komedii hrát.