Momentální výlev bez názvu, páč zoufalý je to už tak dost

Tak strašně nesnáším pocit pátýho kola u vozu!
Znáte ho?
Pokud ne, tak vám závidím.
I když je závist děsná věc.
Znáte tu bolest, když vás nejlepší kámoš zradí a odstrčí?
Ne?
Tak to vám závidím ještě mnohem víc.
A znáte to, jak vám někdo řekne:
"Neboj, my tě v tom nenecháme"
A potom, ani nevíte jak se stane,
že máte problém,
a najednou...
je tu někdo k pomoci?
Třeba jen k obejmutí?
Ať koukám, jak koukám..
NIKDO!
Mno, a když se teda vykašlette na kamarády,
a soustředíte se na lásku,
ta vaše eventuální láska,
vás poplácá po zádech,
a řekne:
"Takovou skvělou holku jsem vždycky hledal..
.. už jsem ani nespolíhal na to,
že takovou kámošku najdu"
No a když si teda řeknete, že kamarádi
ani pánové Dokonalí vám teď nepomůžou,
a vydáte se za zvířaty, která nejsou "zkažená"..
..tak vás vaše vlastní, milovaný morče hryzne do prstu.
To je zoufalý..
Já jsem zoufalec..
Svět je zoufalej..

Asi se mi nikdo nebude divit, že absolutní zahořklost na všechny mý takzvaný kamarády se neustále stupňuje.