Samota

Leží schoulená v měkkých polštářích.
A tupost lidí,ta jí zaráží.

Tulí se ke sťeně chladné a mrazivé.
Modlí se k Ježíši,myslí že zahyne.

Zkouší se nadechnout však plíce sípají.
Za chvíli řeknem si jen a jen škoda jí.

Vzpomíná na dětství na chvíle pohody.
Sama je v pokoji bez chleba bez vody.

V tom slyší ťukání na dveře dubové.
Strach jí smrt nahání,Smrťák ji odvede.

Zemřela samotná,schoulená ke sťeně.
Doufám jen,že za čas někdo si vzpomene.

...