Uprostřed snu

Po kapkách rosy,
uprostřed zasněžené hory,
krůček po krůčku,
schyluje se k úplňku.

Kdy bájná luna sestoupí,
a v ráno opět na nebe vystoupí,
do potůčku potulných vzpomínek,
tam, kam nevrhne se jediný kamínek.

Ruku v ruce napříč snem,
zlehounka nakračovat na křehkou zem,
políbit nabídnutou laň a nebo zatoulanou dlaň,
najít poklad a nebo jen starou v důchodu saň.

Po kapkách rosy,
napříč nebem pro hvězdy,
pluje luna s nádherným snem,
stejně jako noc mění se v den.