Poslední výstřel

Pomalu padám na zem,
zasažen kulkou,
jenž mě strefila,
přímo do srdce,
mezi květiny,
zahrady zámku neznámého.

Kde jen rudé růže,
světci mých chvil posledních jsou,
nikdo si mě nevšímá.

Prší pomalu,
jako kdyby bůh truchlil,
nad lidskou hloupostí,

Neumírám v náručí krásné dívky,
jak sem si přál,
ale v blátě,
kde okolo mého těla,
pavučinky krve mě chytají,
do náruče smrtě.

Vzduch voní střelným prachem,
Já jen rukou trhám růži,
na srdce jí pokládám.

Tiše umírám....jen v dálce děla slyším.