Virtuóz noci
Když svítím do noci a oči se klíží, zahraje má kytara nenadále G. Srdce se zastaví na chvíli, než rozum a oči napoví, že můra zmatená světlem dává najevo roztrpčení nad mojí přítomností. Tón jediný, můrou zahraný zní smutně, bolestně. Inu, co jiného může člověk čekat od smrtihlava.
Nová noc
před ránem písní drozdů
má předehru
jednoho tónu
co rezonuje nekonečnem představ
a mrazem v obratlích.
Tak temna večerní
naplní osudy
jizvami na srdcích
neboť z můry spadne stín
aby přikryl touhy a sny
úšklebkem smrtihlava.
Nemocný vítr ulehne
tiše na opuštěný práh
neb umanul si
mraky zastavit
v podobě milenců
měsíčních soch
kteří splynou ve světle měsíčním.
V té chvíli
ještě jednou zazní struna
čistým tónem starého křišťálu
a i můra
světlem znavená
usne navěky.
Komentáře (0)