Zrcadlo

ZRCADLO

Kdo je ta postava,
co dívá se na mě jen chvíli?
Klopící zrak,
dívá se dolů do propasti,
na dno však nedohlédne

Chvílemi bojím se,
že spadne dolů
Už všimla jsem si,
vždyť pláče
a klepe se zimou,
slzy jí po tváři plynou,
mají barvu krve

Pár centimetrů chybí
a nikdo ji už nikdy neuvidí
Zvedl se vítr,
oči naše se střetly,
to já se ocitla mezi dvěma světy

Já jsem ona
a ona můj strach,
co odráží se v zrcadle,
když dívám se do něj

Strach,
který zakryl vše,
i to,
co je důležité