p.Hance a Pepíkovi

Až potkáme se zítra,
budete jiná...

Byl pozdní večer
a my potkaly se.
Opájeny kamarádstvím,láskou i alkoholem
a vděčná věta:"jak se máš?"
zazněla do tmy.

Jen pouliční lampy zírali,
jak oči dobrodruha,
mlčíc přihlížely
bujaré to zábavě.

Dnes sedíte sama,
nikdo neutiší Váš žal.
Sama uprostřed pokoje,
kde jen ticho vetřelo se na návštěvu.

Dnes odešel navždy
plod Vašeho lůna.
Jen krátká věta,
stále zní tichem-co ozvěna.

Vzal si život,
tak mlád opustil nás bez varování...
......

A Vy stále tážete se,
obklopena temnotou,
hledajíc rozhřešení,
bojujíce s prázdnotou.

A Vaše prosby již nikdy neuslyší,
na Vaše otázky Vám již nikdy neodpoví,
nikdy více ruku Vám nepodá,
v náruči Vám nespočine.

Jen ručka malá,
co zbyla tu po něm,
Vás jednou za prst zatahá
a nevinná věta nejhlubší rány otvírá,
zeptá se:
"Babičko,kde je tatínek?"