Žárlivost a nelidskost jednou stejně neuspějí

Vítr tancuje s Tebou,
vlasy vlní se,
ty vlasy, které tolik nemám rád,
ty jsi v hlavní roli –
ta, kterou nesnáším.

Přitom proč na Tebe tolik myslím?
„Au“ matka mi uhodí pohlavek.
„Zač?“ neodpoví, není tady.
Všechno je pryč, dávno.

„Hloupá!“ volám na ni.
Zase tančí, tentokrát tango,
objímá se s ním,
jak on ji drží, nevydržím to.

Jak já se nerad vidím v nemocnici,
odvezli mě, měli strach,
když jsem se údajně opět popral.
Jak opět?!
Nestrpím, když někdo objímá moji holku.

„Vždyť to byl jen tanec!“ hájí se.
„Mlč“ uhodím ji, dnes už podruhé.
Uklouzne a padá k zemi.
„Proč to děláš? Víš, že Tě nemiluji.Ty…“
„Povídám mlč. Krávo blbá!“
S tímto odchází pryč.

Nemá žádné přátelé, rodinu ztratil.
Nikomu nevěří, ale trápí se, je sám.
Nikdo mu nikdy neřekl jinak než :
„Ten hloupý cholerik“
Jeho bývalá přítelkyně jej má tak ráda,
ale on nevidí nic, jenom ji ubližuje.
Ale jednou přijde ten den,
kdy mu nepomůže ani ona,
nechá ho být a opustí jej
a on si uvědomí,
že přišel o tu jedinou cennost,
kterou v životě měl.